|
Náš kolega Jiří Blanický napsal článek o svém působení na turnajích ve Švédsku a Dánsku, aby se podělil se svými zážitky, postřehy a zkušenostmi z těchto turnajů a vy si tak můžete přečíst, jak to na takových turnajích chodí.(pozn. text nebyl redakčně krácen ani jazykově upravován). Zde se můžete podívat na fotografie z cesty na turnaj, zahájení i samotného turnaje.
Severské putování s píšťalkou Když jsem bilancoval rok 2007 z té rozhodcovské stránky, tak jsem si uvědomil jednu věc. Za těch 6 let, co jsem rozhodčím v házené, jsem stihnul absolvovat poměrně dost turnajů a ne jeden byl zahraniční. Myslím, že ne všichni z Vás měli možnost absolvovat turnaj v zahraničí, proto si myslím, že by jste mohli uvítat nějaké postřehy a poznatky z mých zahraničních „angažmá“. Všechny turnaje měli nějaká svá pozitiva a negativa. Asi by nebylo moc aktuální se zaobírat staršími akcemi. I když turnaje na Slovensku (Bratislava), Itálie (Teramo), Chorvatsko (Rijeka) měli ty nejvyšší parametry dobrého turnaje. Ale hlavně z důvodu aktuálnosti jsem se rozhodl se s Vámi podělit o zážitky z posledních dvou zahraničních turnajů a to Partille Cup ve Švédsku (Göteborg) a Midtjysk JuleCup v Dánsku (Ikast, Bording, Herning, Engesvang). A jelikož obě země se nachází na severu, proto ten „originální“ název Takže dámy a pánové, kolegyně a kolegové, začíná ohlédnutí za severským putováním s píšťalkou
Partille Cup 2007
Abych nepreferoval jeden z těch dvou turnajů, tak budu svoje zážitky popisovat tak jak na sebe navazovaly. Vzhledem k tomu, že jsem tento turnaj již absolvoval podruhé za sebou, tak se v průběhu článku asi neubráním srovnání těchto dvou ročníků, ale nemyslím si, že by to bylo na škodu.
Asi bych začal, jak jsem se o tomto turnaji dozvěděl. První zmínku o tomto turnaji jsem zaregistroval už před 5 lety. Tehdy jsem se informoval o možnosti účasti s kolegou v zahraničí, ale bylo to až v květnu, takže na všechny turnaje defakto pozdě. Asi proto mi ze Slovinska, Itálie a Švédska přišla negativní odpověď ohledně účasti. Další rok jsem byl už patřičně poučen, ale tehdy mě ještě turnaj ve Švédsku moc neoslovil, ale jelikož se naskytla možnost jet s týmem Olomouce na turnaj do Terama v Itálii, tak jsme rádi tuto nabídku využili. Na závěr následující sezóny jsme chtěli absolvovat jiný turnaj, ale jelikož jsme byli s kolegou v projektu rozhodčích „EHF for Future“, čili rozhodčí budoucnosti, tak jsme byli oficiálně pozváni na turnaj do Chorvatska. Na turnaj ve Švédsku jsem slyšel jen samou chválu, tak jsem se rozhodl další sezónu na tento turnaj jet. Přihlásil jsem se na něj přes internetové stránky turnaje. Jen byl problém s kolegou, neboť ten můj z osobních a pracovních důvodů nemohl. Proto jsem se domluvil s Romanem Bauerem z Brna, který taktéž řešil problém s kolegou. Dále s námi ještě jeli Ota Bujnoch z Přerova a Franta Nesrsta ze Zlína. Teď už bych se ale zase vrátil k poslednímu ročníku.
Na turnaj jsme odjeli 2. července 2007 v 18 hodin z Prahy. Stejně jako rok předtím jsme jeli společně s týmy Dukly Praha (žáci a dorci). Oproti předcházejícího ročníku, kdy s námi jely družstva z Maloměřic (žáci) a Nového Veselí (žáci a dorci), tak tento poslední ročník je nahradily družstva Zubří (žáci) a Vršovice (žačky a dorky). Jeli jsme dvěma autobusy. Já a kolega Dan Douda jsme jeli s družstvy Zubří a Vršovic a kolegové Marek Tvrdoň, Roman Bauer, Ota Bujnoch a Franta Nesrsta jeli s družstvy Dukly Praha. Dokážete si představit, že s kamarády ze Zubří po boku, cesta rychle plynula a díky jejich „zuberskému nápoji“ byla i velice vyčerpávající
Po dvaceti hodinách jízdy autobusem přes ČR, Německo, Dánsko a Švédsko, se dvěma plavbami trajektem, jsme dorazili 3. července v odpoledních hodinách do cíle, kterým bylo pro nás švédské přístavní město Göteborg.
Stejně jako ostatní rozhodčí jsme byli ubytování na jedné z místních škol, kam nás organizátoři odvezli mikrobusem po našem příjezdu k „akreditačnímu stanu“. Oproti mé první účasti školu organizátoři změnili a z hlediska dostupnosti si myslím, že to bylo ku prospěchu. Celá naše česká výprava rozhodčích spala v jedné z učeben společně s maďarskými kolegy, takže nás tam bylo asi celkem dvanáct. Spalo se na skládacích postelích s matracemi a dekami s povlečením, to vše na „jedno“ použití. Jelikož jsme tam pouze přespávali, tak si myslím, že to bylo dostačující. Jen pro „udělanější“ kolegy byl menší problém s nosností lehátek V den příjezdu jsme absolvovali po procházce městem (kdy jsme si obhlídli důležitá místa turnaje) ještě večer úvodní schůzku všech rozhodčích. Napřed byla v 19 hodin ve švédštině pro místní rozhodčí a ve 20 hodin byla v angličtině pro zahraniční rozhodčí. Na tomto meetingu jsme se nedozvěděli jen důležité informace o turnaji, ale čekalo nás tam i pohoštění ve formě baget a nápojů. Na závěr každý rozhodčí absolvoval akreditaci, v rámci níž absolvoval focení a bylo mu přiděleno jeho osobní číslo a turnajové tričko pro rozhodčího. Zároveň každý rozhodčí obdržel rozpis zápasů na úvodní den turnaje. Tím náš první den ve Švédsku byl u konce a byli jsme rádi, že jsme mohli ulehnout do našich skromných lůžek.
Další den už byl „pracovní“, jelikož 4. července začaly první zápasy turnaje.
Na Partille Cupu se všechny zápasy mimo finálových odehrávaly na venkovních hřištích ve dvou areálech. A to areál Valhalla a Heden. Ve Valhalle bylo 16 hřišť z nichž 10 z nich bylo na umělém fotbalovém trávníku a 6 na položených kobercích. Vedle Valhally se nacházela i hala stejného názvu ve které byly 2 hřiště z toho jedna klasická hala a jedna tréninková tělocvična. V této hale se stejně jako v hale Liseberg, která se nachází na kraji zábavného parku odehrávaly zápasy neoficiálního ME dorostenců (zúčastnila se i reprezentace ČR). V druhém areálu v Hedenu, se vytvořilo pro turnaj 35 hřišť. Některé byly na tréninkových plochách na umělém trávníku a některé opět na kobercích. Jedno hřiště byl tzv. Centercourt. Prakticky to ale znamenalo 35 hřišť vedle sebe. Ale já na to byl z minulého ročníku už zvyklý. Sice ze začátku je to trochu nezvyk, že na hřiště lítají balóny ze všech stran a že v jeden moment pískne třeba 10 píšťalek naráz, ale časem to přestanete vnímat.
Bych se rád zmínil i něco k pravidlům. Hrálo se podle platných pravidel IHF + turnajové úpravy, které se netýkaly přímo hry. Co se týče kategorií, tak na tomto turnaji startovaly jak mužské, tak ženské týmy a to ve všech kategorií. Specifikem tohoto turnaje je rozdělení podle jednotlivých ročníků. Takže jak v chlapcích, tak dívkách to byly kategorie 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 18, 21 let. Hrací čas byl u všech kategorií ve skupinách 2x15 a v dalších bojích u kategorie 18 a 21 2x20 minut bez přestávek a zastavování času (jen při zranění). Team time-out také nebyl povolen. Ve hře byly 3 míče. Jeden hrací a u každé z branek jeden náhradní. Tyto míče měl dávat domácí tým, ale ne vždy tomu tak bylo. Domácí tým zahajoval i utkání. Stolek nefungoval, čas si hlídali rozhodčí a skóre obracel vždy jeden člen týmu. Za správnost odpovídali rozhodčí. Kteří údaje o soupeři, výsledku, trestech a kvalitě utkání uváděli do „Match card“, které si vyzvedli vždy před dvojzápasem a po zápase nechali podepsat vedoucí zúčastněných družstev a odevzdali do „results room“, kde se zpracovávaly výsledky. Pokud si rozhodčí nevyzvedli karty nejpozději 5 minut před utkáním, tak dostali možnost si vzít „extra match“ ostatní rozhodčí, co měli zrovna volno. Na tuto situaci netrpělivě čekali hlavně polští kolegové, kterým se přezdívalo „zlatokopové“ Jinak kolegové, kteří zrovna nepískali, tak většinou čekali v „referees room“, kde měli k dispozici lavečky na převlečení a pitný režim (káva, voda a sirup) a většinou i nějaké ovoce (banány, jablka) a někdy i zákusek. Takže i po této stránce bylo o nás velice dobře postaráno a nic nám nechybělo. Jen byly většinou ty prostory malé, hlavně v Hedenu.
První den jsme pískali v areálu Valhally a to na hřišti 1, které bylo v rámci fotbalového hřiště s umělou trávou, což se později ukázalo vzhledem k počasí, jako velká výhoda. Počasí bylo samostatnou kapitolou tohoto turnaje. Už den příjezdu nasvědčoval, že se nebude opakovat předchozí ročník, kdy kromě jedné hodinové přeháňky panovaly v rámci celého turnaje 35 stupňová vedra, což bylo místy dost únavné, vzhledem k zápasovému vytížení. To v tomto případě nehrozilo, hned při příjezdu nás přivítal déšť, který je pro Skandinávii tolik příznačný. Organizátoři měli plné ruce práce, aby určitá hřiště aspoň částečně vysušili.
Ve středu, což byl náš úvodní den turnaje jsme pískali pouze dívky. Tři zápasy kategorie 18letých a 4 zápasy šestnáctek. Byly to zápasy spíše průměrné úrovně mezi týmy ze Švédska, Norska, Dánska, Alžírska, Islandu, Taiwanu, Německa, Švýcarska.
První zápas jsme pískali v 9:40 a poslední v 16:40. Většinou je to na tomto turnaji plánované, tak, že hodinu pískáte a minimálně hodinu máte pauzu, takže stíháte i oběd, který je na jedné ze škol, stejně jako večeře a snídaně. Je to asi tak 15 minut pěšky od Hedenu a 2 minuty od Valhally. Měli jsme v průběhu dne i čas se zajít podívat do haly vedle, na zápasy dorostenců a fandit i naší reprezentaci. Co se týká počasí, tak první den jsme měli docela štěstí, jelikož jsme zmokli jen při jednom zápase. Spíše to odnesli naši kolegové z jiných zemí, ale nejvíc asi Indové.
Po posledním zápase jsme se zastavili do areálu v Hedenu, poblíž kterého bylo i INFO centrum, kde každý den po 17. hodině býval většinou nachystán pro rozhodčí tzv. „match list“, na kterém byly zápasy pro nadcházející den. Zajímavostí je, že na nasazování rozhodčích měli počítačový program (Match maker), který prostě rozhodčí vylosoval na daný zápas podle určitých parametrů. Pak jsme šli na večeři do naší stravovací školy a potom jeli autobusem zpátky na školu, kde jsme byli ubytováni. Doprava po celém městě byla v rámci turnaje zdarma na účastnickou kartu na kterou bylo i stravování. O „milé“ přivítání se postarali naši sousedé z vedlejší třídy, rozhodčí z Polska, kteří nerespektovali zákaz kouření ve škole a bylo jim jedno, že jsou všude čidla. Proto asi 20 minut zvonil ve škole alarm a asi hodinu po příjezdu a odjezdu hasičů se spustil zase. A tentokrát asi na hodinu. Později jsme se dozvěděli, že ty dva výjezdy hasičů přišly organizátory na 2 000 €.
Tento ročník, jsem se těšil na slavnostní zahájení, jelikož jsem naposled nebyl a prý bylo úžasné. Neříkám, že se mi nelíbilo, ale byly to defakto jen nástupy jednotlivých zemí s videoprojekcí tématu, vztahující se k určité zemi, ale ani ne ke všem. Takže u všech zemí byla pouze na velké obrazovce zobrazena jen vlajka a pak nastoupila daná země a vybraní účastníci s vlajkou a cedulí na pódium, kde zamávali a odešli. Takže asi nejzajímavější na zahájení byla projekce v úvodu, kdy byl vytvořen film se záznamy a fotografiemi dosavadních ročníků včetně těch nejstarších.
Ve čtvrtek jsme pískali v areálu Heden. Zas to byly samé ženské týmy. Ne že by nám to extra vadilo, sice házená nic moc, ale aspoň se bylo na co dívat Celkem jsme měli 6 zápasů společně s kolegou a to 4 zápasy osmnáctek a 2 zápasy šestnáctek. Družstva byla ze Švédska, Norska, Dánska, Islandu a Cookových ostrovů. A ten první jsem měl v 8:30 sám, to byla kategorie jedenáctek. Hned od rána bylo nepříjemné počasí provázené deštěm. A hlavně odpoledne jsme hodně zmokly a byla zima. Asi ještě více nepříjemné to bylo pro hráčky Cookových ostrovů, které takovou zimu asi ještě nezažily. Ale aspoň se jim podařilo vstřelit v zápase branku. Taky byl vidět rozdíl mezi umělou trávou, kde byly drenáže pro odvodnění a těmi koberci. Hodně to klouzalo a hrozilo to zraněním. O tom jsem se přesvědčil i já, když jsem během 5 minut málem dvakrát spadl. První pád odnesl můj bok, který byl nepříjemně odřený. Druhý pád jsem sice ustál, ale odnesl to podvrknutý kotník. Nic příjemného. Tento den jsme skončili v 15:30, tak jsme opět měli čas jít do haly Liseberg sledovat reprezentaci. Pak jsme se přesunuli na školu, kde jsme se trochu zkulturnili a přesunuli jsme se zpět na večeři. Tento den byla „bohužel“ velice dobrá. Ne že by jindy nebyla, ale jak na oběd, tak večeři bývalo téměř vždy mleté maso (kuličky, placky, omáčka), což je švédské specialita a k tomu třeba těstoviny, brambory, chleba. Tentokrát byly na večeři kuřecí řízky s pečeným bramborem. A proč bohužel? Protože jsme měli namířeno ještě na večerní „Leaders party“, kde jsem věděl, že nás čeká velký raut. Ale večeře byla tak dobrá, že jsem si ještě přidal. Večerní party se konala stejně jako zahájení v hale Scandinavium, kde se uskutečnilo i MS v ledním hokeji. Minulý rok byla tato party vlastně jen formou bohatého rautu a zároveň bylo losování ME žen, které se konalo ve Stockholmu v prosinci 2006. Poslední ročník to bylo pojato velkolepě. To co chybělo na zahájení tato party bohatě vynahradila. Celý večer se v programu střídala jak kapela, která zpívala z repertoáru 10 nejúspěšnějších kapel minulého století, tak jeden klaun s kolegyní, kteří kombinovali vtipné scénky společně s akrobatickými kousky, takže o zábavu bylo postaráno. Jako na každém vydařeném rautu se stoly prohýbaly vynikajícími lahůdkami a každý při vstupu obdržel poukaz na pivo či víno. Na závěr večera proběhlo vyhlášení nejlepší mužské a ženské rozhodcovské dvojice ve Švédsku za sezónu 2006/2007. Tento večer byl asi nejpodařenějším večerem turnaje. Aby jste si nemysleli, že se bavily pouze funkcionáři a rozhodčí, tak v době kdy probíhala Leaders Party, tak pro hráče a hráčky byla připravena obrovská „Disco party“ ve vedlejší budově v „Players klubu“, kde každý den od 20-24 byly diskotéky a různé programy.
V pátek, třetí den turnaje se počasí bohužel nezměnilo. Hned od rána pršelo a to vytrvale celý den, takže jsme snad kromě jednoho zápasu pokaždé zmokli. Hřiště bylo hned od rána silně promáčené a ani odvodňovací systém na umělém trávníku v areálu Valhally, kam jsme se zase vrátili nepomáhal. Proto se prakticky celý den jednalo o vodní pólo. Jen místy a při troše snahy obou družstev se hrálo něco co připomínalo házenou. Proto výsledek 2:1 a podobně nebyl zas tak neobvyklý. Konečně jsme si zapískali poprvé i zápasy chlapců, ale kvalita byla degradována počasím. Hned první zápas v 9:40 nás čekala nejstarší kategorie 21. A to mezi týme z Itálie a Švédska. Dále jsme ten den pískali ještě 3 zápasy této nejstarší kategorie a 5 zápasů dívek 18. Z toho jeden byl náhradní zápas za jinou dvojici. Takže celkem za pátek 9 zápasů, což byla velká porce, navíc když v každém zápase jsme byli úplně promočení. Týmy to byly zas různorodé, mimo již zmíněných týmů z Itálie a Švédska, tak ještě z Norska, Dánska, Německa, Švýcarska a Kanady. Tento den jsme ale zažili i legrační chvíle. Pískali jsme třeba zápas dorostenek ze Švédska a Dánska a vzhledem k tomu, že neustále pršelo a hráčky švédského celku měli bílé šortky, které se v dešti staly průhlednými, tak jsme si neodpustili různé pochvalné „mužské komentáře“, ohledně jejich dokonalých postav. Na tom by nebylo nic divného, kdybychom na hřišti byli jediní, kdo rozuměli česky, jak jsme předpokládali. V poločase utkání za námi sestoupil z tribuny jeden starší pán a plynulou češtinou nám nabídl pomoc při otáčení skóre, jelikož se k tomu nikdo z týmů neměl. Po našem počátečním šoku jsme se dozvěděli, že ve Švédsku žije od roku 1986, kdy se svojí rodinou emigroval. Před začátkem druhého poločasu na mě kolega něco vehementně gestikuloval a jelikož jsem ho neslyšel, tak jsem na něj zavolal: „Cos říkal vole?“ Na to už neměl slov a jen mávl rukou. Při nejbližší sedmičce mi řekl, že na mě volal ať jsem zticha a nemám průpovídky, že ta jedna hráčka je Češka a že nám vše rozumí, že mu to říkala při výhozu druhé půle. Se mě chtělo strašně smát, ale na druhou stranu to bylo trošku trapné. Jelikož se zrovna jednalo o nejhezčí hráčku na kterou jsme měli nejvíc průpovídek a navíc o dceru toho diváka se kterým jsme se bavili Další úsměvnou situací bylo, když po jednom zápase dorostenek, který skončil díky počasí za 2x15 minut 2:1 a to ve prospěch družstva, které bylo jasným outsiderem, se hráčky rozhodli oslavit nečekané vítězství rybičkou po umělé trávě. Sem usoudil, že jsme už dost mokří, tak že bychom se mohli k holkám taky připojit. Tak jsme se rozeběhli a žuchhhhhhhhhhhhh Krásná rybička, za kterou jsme sklidili velký potlesk od hráček i diváků Jen ty kuličky zelené z té umělé trávy jsme pak měli úplně všude Za tento den jsme toho měli opravdu plné zuby a trenýrky (myslím těch kuliček) a opravdu jsme byli šťastní, když jsme ve 20 hodin (byl skluz cca 30 minut) skončili a tak tak jsme stihli večeří. Po níž jsme odjeli na školu a během pul hodiny jsme usnuli.
V sobotu, čtvrtý den turnaje, nás čekala už finálová kola. Čili osmifinále a čtvrtfinále. K našemu zděšení jsme měli opět 9 zápasů První jsme pískali opět v 9:40 a končili zase před 20. hodinou. Opět nás čekali jak dívky, tak chlapci. Dorostenky 18 jsme měli 3 zápasy, dorostence 16, 5 zápasů a dorostence 15, 1 zápas. Družstva byly ze Švédska, Dánska, Německa, Norska, a Brazílie. Většina těchto zápasů už měla svoji úroveň. 2 skončily o gól a 2 se prodlužovaly. 2 skončily o 2 branky a ty další dva o více. Počasí bylo tento den, tak „střídavě oblačno“. Zmokli jsme asi „jen“ v 5 zápasech. a Nebyl to žádný velký slejvák. Ale únava byla už obrovská a nohy po defakto celém turnaji už hodně boleli.
Poslední večer na turnaji jsme strávily ve společnosti indických a polských kolegů u posezení a přátelském povídání. Indové byli velice přátelští a nabídly nám na ochutnání nejen pravé indické koření a jejich speciální jídlo. Taky hašiš, ale ten jsem s „díky“ odmítl My jsme jim na oplátku nabídli české pivo a slivovici, které když se napili, tak je málem zabila. Oni na oplátku vytáhli jejich rum, který byl oproti slivovice opravdu čajíček. Naši „kamarádi“, zlatokopové z Polska, se ihned začali zajímat, jestli není možnost přijet do Indie na turnaj a za jakých podmínek Po té co jim bylo řečeno, že není problém, ale dostanou jen stravu a ubytování a letenka je vyjde tak na 40 000 Kč, tak zájem opadl Pro Vaši lepší představu, tak Poláci absolvují před Partille jeden turnaj ve Stockholmu, pak přejedou do Goteborgu na Partille, pak jedou do Dánska a pak ještě na turnaj do Španělska a Francie a po 3 měsících se vracejí domů a v zimě absolvují ještě jeden turnaj ve Švédsku. Takže defakto poloprofi turnajoví rozhodčí
V neděli byl náš poslední turnajový den. Dostalo se nám té cti, že jsme měli pískat jediný zápas, ale za to finále dívek 15, ale nebylo jisté, jestli si ho budeme moci zapískat. Museli jsme čekat, jak se bude dařit našem družstvům. A podle toho se měl uskutečnit odjezd domů. Žačky Vršovic vypadly bohužel ve čtvrtfinále s budoucími finalistkami stejně jako kluci 12 z Dukly, kteří vypadly až v semifinále a turnaj pro ně skončil. Kluci 14 z Dukly naštěstí pro nás hrály B-finále, které vyhrály. Proto nám bylo umožněno si to naše finále zapískat. Věci jsme měli sbalené už z rána, tak jsme si šli vyřídit po zápase Dukly jen vyplacení odměn.
Na turnaji jsem celkem odpískal 33 zápasů (včetně finálového). z toho 31 zápasů bylo 2x15 minut, za které bylo odměna 70 SEK/zápas a 2 zápasy 2x20 minut (finálová kola 18,21), za které byla odměna 90 SEK/zápas. Navíc za každý hrací den „diety“ ve výši 70 SEK. Neříkám, že jsme na tento turnaj jeli kvůli penězům, ale za 4 dny pískání plus finálový zápas jsme si vypískali velice slušné peníze. I když tento ročník si myslím, že vzhledem k počasí byly více než zasloužené. Navíc vše ostatní jako ubytování, stravování a městskou dopravu jsme měli hrazené, takže nebylo vůbec potřeba za nic utrácet. Program byl náročný, tak ani nebyl čas chodit někde po obchodech. V areálu v Hedenu, byl pro účastníky stan „Stadium“, což byl vlastně obchod se sportovními potřebami, kde byly značky Adidas, Puma, Nike. A v době turnaje měli akční nabídku vybraného zboží. V minulém ročníku se přiznám, že byl výběr vetší. Možná i proto, že teď jsme se do stanu dostali poměrně pozdě a zboží bylo už značně přebrané. Proto jsme si ani nic nevybrali. Pořadatelé se opravdu snažili nachystat aktivity pro účastníky, kteří zrovna mají pauzu a proto byly opět připraveny atrakce jako nafukovací hřiště na fotbal či házenou, horolezecká stěna, stolní fotbal a další. Vzhledem ke špatnému počasí tyto atrakce moc využité nebyly, proto bylo asi nejvíce přelidněno ve „Stadium“ a na počítačích, kde byl pro účastníky internet zdarma. Kvůli velkému zájmu mohl každý účastník být na počítači 10 minut, pak musel pustit dalšího. Asi nejpovedenější atrakcí byla opět autogramiáda. Na té se postupně vystřídali švédští reprezentanti jako brankářská legenda Peter Gentzel, jedna z nejmenších a nejlepších spojek světa Ljubomir Vranjes, ostrá spojka světového formátu Kim Anderson a neméně dobří hráči Jonas Larholm a Per Sandström. Ještě před finálovým zápasem jsme měli chvíli čas, proto jsme se zašli podívat do nedalekého nákupního centra, kde jsme koupili aspoň nějaké drobné dárky pro svoje blízké. Finálový zápas začínal v hale Liseberg ve 14 hodin. V této hale, do které se vejde 5 000 diváků hraje svoje domácí zápasy i celek Redbergslids IK, za který před přestupem do Německa chytal i náš reprezentant Martin Galia. Do haly jsme přišli asi 45 minut před zápasem. Šli jsme se převléct a čekali na náš zápas. V té hale to bylo ale docela bludiště Hala byla zaplněna asi ze 2/3, takže 3000 diváků tam bylo určitě. Před zápasem byl slavnostní nástup a představení všech zúčastněných. Samotné finále se mělo hrát 2x15 minut. Kuriozitou bylo, že jsme ani nevěděli koho pískáme. Byly jsme to zjišťovat, ale týmy známy ještě nebyly a při nástupu jsme jen viděli, že hrají bílé proti zeleným a při nástupu vlajky zemí nebyly. Začátek zápasu nenaznačoval vyrovnaný průběh. Hráčky v zelených dresech se brzy ujaly vedení 5:1. Poločasový výsledek byl 8:6 pro zelené. Jenže po poločase došlo k obratu a hráčky v bílém šňůrou 4 branek otočily na 10:8. Pak se skóre tahalo. Bílé hráčky 30 vteřin před koncem vedly o branku. Zelené vyrovnaly a bílým už nestačilo 10 vteřin na vstřelení vítězné branky ani ze závěrečné devítky. Utkání se prodlužovalo formou „náhlá smrt“. Prodloužení začalo výhozem rozhodčího jako v basketbalu. Tam nastala první komplikace, jelikož byl míč nalepený a kolegovi trochu vyklouzl na jednu stranu. To se samozřejmě trenérovy bílých nelíbilo a vykoledoval si žlutou kartu. Hned první útok neproměnila hráčka v zeleném náskok ze šestky. To samé následovalo na druhé straně. Tento nervy drásající scénář se opakoval ještě dvakrát. Až po 7 minutách prodloužení proměnila bílá hráčka čtvrtý náskok svého týmu ze šestky a rozhodla o vítězství. Jen jsme se s kolegou divili, proč diváci na nás pískají. A Při vyhlášení jsme na to konečně došli. Norky porazily Švédky ve finále 16:15 po prodloužení Tak jsme rychle převzali trička „sinal referee“ a rychle se šli vysprchovat a pryč z haly. Samozřejmě že všude se pak psalo o našem zápase jako o největším dramatu turnaje.
Perlička nechyběla ani v tomto utkání. Kolega mi před zápasem s posměšným výrazem v obličeji říkal, ať zase hlavně nespadnu a nezraním se, že při finále by to bylo moc nápadné. No a co se nestalo, tak asi v 10. minutě utkání se vracel s jedním týmem do obrany a zakopl (asi o čáru) a málem srazil fotografa. Bohužel jsem si tohoto okamžiku asi jako většina nevšiml, ale férově se k tomu pak po utkání přiznal. To se cení
Autobusy už na nás čekaly a tak jsme ihned po finále asi o půl čtvrté odjeli směr Česká republika. Příjezd měl být mezi 10. a 12. hodinou dopoledne následující den. Ale zpáteční cesta byla velice rychlá a do Prahy jsme přijeli asi v 7 hodin ráno. Tím skončila naše cesta do Švédska.
Dovolil bych si na závěr jen stručně zhodnotit kvalitu turnaje.
V tomto ročníku se zúčastnilo 891 týmů, 15 500 účastníků z 50ti zemí a 5ti kontinentů. Turnaj probíhá již od roku 1970. Za celou dobu existence turnaj přivítal 17 887 týmů a 311 600 účastníků z 81 zemí a 6ti kontinentů. To hovoří za vše, že je tento turnaj největším turnajem na světě a s největší tradicí. Hrála na něm řada házenkářských světových hvězd z minulosti i současnosti. Po organizační stránce je na vynikající úrovni. O všechny účastníky je dokonale postaráno. Doprovodné akce jsou na úrovni, kterou družstva asi těžko někde jinde zažijí. Můžete se na něm setkat a navázat přátelství s lidmi z různých kultur. Kvalita turnaje po házenkářské stránce je dána četností týmů z různých výkonnostních skupin. Takže z těch 6 až 8 zápasů které si můžete zahrát bude polovina asi ne příliš záživná. Ale většina týmů bere tento turnaj pro svoje hráče jako za odměnu a nehoní se za výsledky. Dává možnost poznat dosud nepoznané. Co se týče rozhodčích, tak pro ty tento turnaj nabízí také řadu nových věcí a určitě ho všem doporučuji. Nejen že si vyděláte opravdu slušné peníze, ale poznáte novou kulturu a přátelské prostředí. A poznáte jak se tak megalomanská akce dá udělat na špičkové úrovni.
Jedinou skvrnou jak pro týmy, tak pro rozhodčí může být počasí. To je ve Švédsku nevyzpytatelné a prostě nikdy nevíte co čekat. Celý turnaj může být krásně nebo zas naopak nemusí přestat za celou dobu pršet. Já zažil obě situace a nezbývá nic jiného než se s tím smířit. Ale jak se říká vše má své pro a proti a tento skvělý turnaj má drtivou většinu PRO, abyste se jej zúčastnili. Věřte, že to bude skvělý zážitek. Jiří Blanický
Powered by AkoComment! |
